Když se v rozhovoru zeptám ženy, kde chce být za tři roky v práci, odpoví do deseti vteřin. Má to promyšlené. Ví, jakou pozici, jaký tým, kolik peněz.
Pak se zeptám, jaký chce mít za tři roky vztah.
A nastane ticho.
Není rozpačité. Je to ticho, ve kterém je slyšet, že tuhle otázku jí nikdo nikdy nepoložil. A že si ji nepoložila ani ona sama.
Postavily jsme dům a bydlíme v jedné místnosti
V květnu jsem tady psala o přitažlivé budoucnosti — o tom živém obraze, který nás táhne dopředu, i když je cesta těžká. O tom, že mozek se nerozejde za pojmem, ale za filmem. Že cíl je slovo, ale budoucnost je obraz.
Jenže v té definici je jedno slovo, které jsme tenkrát přešly. Přitažlivá budoucnost není obraz života. Je to obraz života ve všech jeho oblastech.
A tady se to celé láme.
Většina z nás má vystavěnou budoucnost přesně v jedné oblasti — v té, kde se nás na ni celý život někdo ptá. V práci. Kariéru umíme popsat, protože o ni jde při každém pohovoru, na každé večeři, v každém hodnocení.
Ale kdo se vás kdy zeptal, v jakém těle chcete žít v pětapadesáti? Jak má vypadat vaše ráno, až děti odejdou? Co chcete mít s penězi — ne kolik, ale jaký k nim chcete mít vztah? Jaký vztah chcete se svojí dospělou dcerou za deset let? A co chcete mít sama se sebou?
Na tyhle otázky nemáme odpověď, protože je nikdo nepoložil. A obraz, který existuje jen v jedné oblasti, netáhne dopředu. Táhne jedním směrem — a všechno ostatní stojí a čeká.
Proč tělo poslouchá obraz dřív než plán
Tohle není měkká metafora. Je to docela obyčejná biologie.
Když si něco živě představujeme — se zvukem, s tělem, s pocitem — nervový systém na to reaguje podobně, jako by se to dělo. Proto nás filmy dojímají, ačkoli víme, že jsou vymyšlené. Proto sportovci trénují závod v hlavě dřív, než na něj vůbec stoupnou. Joe Dispenza to popisuje jednoduše: mozek se mění dřív než okolnosti. Nejdřív se stavíme do nového stavu — a teprve pak se objevují kroky, které z něj vyplývají.
Biolog Bruce Lipton k tomu přidal ještě jednu rovinu. Epigenetika ukazuje, že prostředí a to, jak ho vnímáme, spoluurčuje, které geny se v nás vůbec zapnou. Nejsme jen výsledek toho, co jsme dostaly do vínku. Jsme i výsledek prostředí, ve kterém žijeme — a část toho prostředí si vyrábíme sami, uvnitř hlavy.
Tony Robbins popisuje 5 prvků, bez kterých trvalá změna není možná, a přitažlivou budoucnost dává na první místo. Ne proto, že by byla nejhezčí. Proto, že bez ní zbylé čtyři nemají kam táhnout.
Ta pravá překážka není nedostatek fantazie
Když ženě dojde, že neumí popsat, co chce, obvykle se hned začne obviňovat. „To je divné, že to nevím. Asi jsem někde zaseknutá.“
Není. A pojmenujme přesně, co se tam děje, protože to není lenost ani nezájem.
Za tím tichem stojí strach z nedostatečnosti. Když si to nedovolím chtít, nemůžu to nedostat. Nevyslovená touha se nedá prohrát. Je to velmi chytrá ochrana — a stojí nás celý jeden život.
A pak je tu druhá vrstva, tišší. Dlouhá léta jsme žily pro potřeby druhých. Pro rodinu, pro partnera, pro šéfa, pro děti. Ne z povinnosti, často z lásky. Jenže když se člověk padesát let ptá „co potřebují oni“, ta otázka „co potřebuji já“ prostě zakrní. Není to charakterová vada. Je to vzorec. A vzorce se dají přepsat.
Cvičení: vzpomínky z budoucnosti
Tohle není seznam cílů. Cíle si píšeme hlavou a rychle nás přestanou zajímat. Tady jde o obraz — a ten se dělá tělem.
Vyberte si jednu oblast. Ne všechny, jednu. Doporučuji tu, u které vám při čtení něco cuklo:
- vztah a blízkost
- tělo, zdraví a energie
- peníze a svoboda, kterou dávají
- vztahy s dětmi a s rodiči
- vy sama — růst, radost, čas, který je jenom váš
Postavte se. Zavřete oči. Třikrát se nadechněte — všimnete si, že dech se sám zklidní, jakmile na něj zaměříte pozornost.
A teď si nepředstavujte, co chcete. Vzpomeňte si na to. Je podzim 2029 a vy jste tam už dávno. Kde jste? Co je kolem vás slyšet? Kdo je vedle vás? Co má na sobě vaše tělo a jak se v něm cítíte? Co děláte v deset dopoledne v úterý?
Nechte obrazy přicházet a nehodnoťte je. Devadesát vteřin stačí.
Pak si to zapište. Ne body. Pět vět v přítomném čase, jako by to bylo teď.
A zítra to udělejte znovu se stejnou oblastí. Obraz nemá vzniknout dokonalý — má zesílit opakováním.
To hlavní
Přitažlivá budoucnost není odměna za to, že se nám daří. Je to nástroj, kterým se vylézá nahoru. Nepotřebujeme k ní klid, jistotu ani volný týden. Potřebujeme k ní rozhodnutí, že se sama sebe konečně zeptáme na oblasti, na které se nás nikdo neptá.
A rozhodnutí se nedělá „až“. Dělá se teď. Jedna oblast, devadesát vteřin, dnes.
Příští týden se podíváme na druhý prvek trvalé změny — na emocionální stav. Na to, proč nerozhoduje síla vůle, ale to, z jakého stavu se rozhodujeme.
Cítíte, že tohle je pro vás? Pojďme si o tom v klidu promluvit. Strategická konzultace, 45 minut přes Zoom — zarezervujte si termín, který vám sedne.
Žij s vášní a vstávej každý den s radostí.
Daniela
Síla je v tobě.
Chcete takové texty dostávat do e-mailu?
Každou středu a pátek vám pošlu jedno zamyšlení z psychologie lidského chování a jeden konkrétní krok, jak ho žít.
O autorce
Jmenuji se Daniela Šedivá. Vystudovala jsem psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a věnuji se psychologii lidského chování — tomu, jakou psychologii lidé mají, co za jejich jednáním stojí a jakým způsobem se to dá posunout k vyšší kvalitě života.
Přicházím ze dvou světů, které se málokdy potkávají. Řadu let jsem vedla personální útvary v mezinárodních společnostech, naposledy jako Head of HR v Barclays Investment Bank, kde jsem budovala oddělení od úplného začátku a odpovídala za řízení výkonnosti. Dnes pracuji jako koučka strategické intervence a lektorka. Strategická intervence, které se věnuji, vychází z americké školy Tonyho Robbinse a Cloe Madanes, opírá se o učení Miltona Ericksona a o neurolingvistické programování a je propojena s harvardskou školou mediace a vyjednávání.
Ve spolupráci se Školou elitních koučů jsem působila jako master trainer: kromě vlastní lektorské činnosti ve všech třech ročnících jsem měla na starosti přípravu a vedení dalších lektorů, náslechy jejich výuky a odpovědnost za obsahovou úroveň předávané látky.
Ve své privátní praxi doprovázím především ženy, které chtějí svůj život proměnit v celé jeho šíři.