Mozek se nehýbá za pojmem. Hýbá se za filmem.
A nás táhnou filmy, ne slova.
Pokud se vám dnes ráno nechtělo vstávat, není to o slabé vůli. Je to o tom, že mozek nevidí, kam vás má vstávání zavést a proč byste tam případně měly jít.
Cíl je slovo. Živý obraz je film.
Tomu živému obrazu se v psychologii říká přitažlivá budoucnost (compelling future). A je to jedna z těch věcí, které dělí ženy, které překonávají rozvody, finanční krize a nemoci, od těch, které se zaseknou na věcech zdánlivě menších.
5 prvků trvalé změny – a proč většina lidí selže na prvním
Všechny chceme dělat trvalé změny – když už se konečně rozhodneme, že nějaké uděláme. Takové, které nás obohacují. Na které se budeme moci spolehnout, že nám budou fungovat, že nám budou přinášet radost a spokojenost do života.
A i trvalá změna má svoje pravidla. Z hlubinné psychologie i mé vlastní praxe rozeznáváme pět prvků, bez kterých trvalá změna není možná.
Změnit chování na týden? Snadné. Víceméně… Na celý život? Téměř nemožné – pokud chybí jeden z těchto prvků:
- Přitažlivá budoucnost – živý obraz tak silný, že vás táhne dopředu
- Emocionální stav – schopnost regulovat svou energii a pocity
- Standardy a identita – kým ve skutečnosti jste a co u sebe netolerujete
- Strategie a nástroje – konkrétní postupy, jak na to
- Podpora a prostředí – lidé a okolí, které vás drží, obklopují a podporují
Většina lidí pracuje hodně intenzivně na čísle 4. Hledá motivační techniky, návyky, případně rádce, tréninky a kurzy. Ale prvek číslo 1 přeskočí – protože vypadá příliš jednoduše.
„Jasně, vize, to mám.“
Ale když se zeptám: „Popište mi, kde jste v květnu 2027″ – nastane ticho. A ještě větší a hlubší ticho nastane, když se zeptám, jakou máte přitažlivou budoucnost pro jednotlivé oblasti svého života. Ještě tak jste schopny říct něco z oblasti práce nebo kariéry. Ale co například pro vztah s partnerem, manželem, manželkou, pro vztah s dětmi, s rodiči, pro oblast financí, pro oblast osobního rozvoje, zálib nebo koníčků.
Přitažlivá budoucnost jako lék na prokrastinaci, úzkost a naučenou bezmoc
Cítím, že tady mluvíme o jednom z nejsilnějších, a přitom podceňovaných, léků na celou rodinu obtíží:
- prokrastinace – „odkládám to“ znamená v překladu „nevidím, kam mě to zavede“ anebo „vidím, kam chci jít, ale není to dostatečně silné na to, abych překonala svoje strachy“
- depresivní stavy – pokud žijeme bez směru, mozek se uchýlí k udržení status quo, i když nás to bolí
- úzkost – přicházející věci nás děsí, protože nevíme, kam jdeme; když víme kam, stávají se z nich jen překážky na cestě
- naučená bezmoc (o které jsem psala minulý týden) – obraz lepšího místa rozpouští přesvědčení, že „s tím se nedá nic dělat“
- rozpad identity po těžkých životních okamžicích – rozvod, ztráta blízkého, propuštění – starý obraz života se rozpadne, a pokud se nový ve vhodný čas nenastaví, člověk uvázne
„Dokud nezvědomíte to, co je nevědomé, bude to řídit váš život – a vy tomu budete říkat osud.“
— Carl Gustav Jung
Přitažlivá budoucnost je vědomé převzetí kormidla. Místo aby nás řídily nevědomé strachy a staré vzorce, dáme mozku jasný obraz, ke kterému se má den za dnem přibližovat.
Proč to funguje – pohled neurovědy
Joe Dispenza, neurovědec a autor knihy Becoming Supernatural, ukazuje, že náš mozek nerozliší rozdíl mezi reálnou a živě představovanou zkušeností.
Když si denně živě představujete sebe v té přitažlivé budoucnosti – se vším detailem, s emocemi, s pocity v těle a spojíte to ideálně se změnou fyziologie, která vám prožitek fixuje v těle – mozek si vytváří nové neuronové dráhy, jako by to už bylo realitou.
Čím častěji to zažíváme, tím trvaleji a intenzivněji se naše tělo na tuto novou budoucnost kóduje.
A potom začnete jednat z té budoucnosti. Ne kvůli ní, ale z ní.
To je rozdíl, který nikdo nepřebije: lidé motivovaní cílem se honí. Lidé žijící z živého obrazu prostě jdou a vědí a cítí a jsou.
Cvičení – jeden obraz na 60 sekund
Zkuste se mnou následující cvičení – nepotřebujete papír ani plán, jen 60 sekund klidu:
- Zavřete oči. Nadechněte se a všimněte si, jak se dech sám zklidní.
- Představte si, že je květen 2029. Uplynuly přesně 3 roky.
- Kde jste? Doma, v jiném městě, na cestách, v práci, v přírodě?
- Kým jste? Jak vypadá vaše tělo, jak se v něm cítíte?
- Kdo je vedle vás? S vámi? Kdo vám každý den volá? Komu věnujete čas?
- Čemu se věnujete? Co děláte ráno, odpoledne, večer?
- Jak se cítíte, když ráno vstanete?
Otevřete oči. Zapište si těch sedm bodů – ne jako seznam cílů, ale jako příběh. Krátce. Konkrétně.
A pak ten živý obraz vezměte a připomeňte si ho každé ráno. Až se stane živým a vtělí se do vašich pocitů, začne vás tahat z postele dřív než zazvoní budík.
Malý tip na závěr: Pokud chcete ještě svoji vizi podpořit, dejte jí nějaký název. Nějaký, který je sexy nebo šťavnatý, vtipný, přitažlivý, snadno zapamatovatelný – aby vám opravdu vnuknul ten pocit, že to je „ono„. Třeba „Země nekonečné hojnosti“, „Maserati“, „Tygřice jde svou cestou“ nebo „Mé království“. Vymyslete něco svého, co vás zvedne ze židle nebo z postele.
A na závěr
Pokud vám tento týden bylo těžké vstát, nemusí to znamenat, že jste unavená nebo slabá. Možná jen váš obraz potřebuje obnovit. Posílit. Anebo úplně nově nastavit.
A pokud unavená jste, pak to může znamenat také to, že dlouhodobě nemáte žádný smysluplný, živý obraz, který vás láká, táhne a dává vám smysl.
Napište mi do komentářů – jeden obraz, jednu větu, jeden pocit z toho, co jste dnes zažily. Velmi mě zajímá, co se vám otevřelo za budoucnost.
S respektem k tomu, co všechno v sobě nosíte,
Daniela
Chcete takové texty dostávat do e-mailu?
Každou středu a pátek vám pošlu jedno zamyšlení z psychologie lidského chování a jeden konkrétní krok, jak ho žít.