Menu
„Sedím ve své kanceláři mezinárodní společnosti, počítač přede mnou, vysoká odpovědná pozice, práce do pozdních hodin. Koukám oknem ven na bruslící lidi před nádherně osvíceným nákupním centrem a cítím prázdnotu. Uvnitř mně hlas šeptá: ‚Nemůžeš tam jít. Nemáš čas. Máš povinnosti. Nemůžeš si to dovolit.’
Jako psycholožka s doktorátem z Karlovy Univerzity, s červenými diplomy ze dvou škol, instruktorka fitness a aerobiku s mezinárodní licencí, manažerka a expertka s bohatými mezinárodními zkušenostmi jsem měla všechny předpoklady k úspěchu. A přesto jsem se hroutila. Strach říct si o pomoc, strach přiznat si, že něco nezvládám, strach ze selhání – tyto hlasy byly silnější než moje touha po změně.
Během několika let jsem prošla vyhořením v korporátu, rozchodem s mužem, se kterým jsem si přála založit rodinu, vášnivým novým vztahem, těhotenstvím a nakonec jsem se ocitla jako samoživitelka v sociální izolaci. Já, která jsem vždy všechno zvládla, jsem najednou nemohla najít odvahu ani vyjít ven z bytu.
Paradoxně právě tehdy, když jsem byla na dně, jsem objevila svou skutečnou sílu.
Znáte ten rozdíl, když projde zahradou dospělý a když jí prochází dítě? Dítě vidí detaily, obdivuje, objevuje. Dospělý často jen spěchá k cíli nebo prostě nevnímá. Já přestala vnímat svět okolo sebe i uvnitř mně samotné. Když jsem ztratila všechno mně tehdy známé, co definovalo mou „dospělou“ identitu, znovu jsem objevila schopnost vidět svět jinýma očima.
Zlom přišel, když jsem se setkala po dlouhé době se svým dlouholetým kamarádem, který mě seznámil se strategickým intervenčním koučováním. Konečně jsem pochopila, že mé pochybnosti o sobě nejsou slabostí – jsou přirozenou součástí cesty. Pomohlo mi to vrátit se k psychologii, k mé alma máter:) a začít budovat most mezi ní a praxí.
Jak řekl můj syn, když mu bylo 6 let: „Mami, napiš tam, že koučuješ lidi, a když skončíte, tak věříš, že jsi jim pomohla a oni z toho mají radost A ty máš z toho taky radost.“ Nemohla bych to říct lépe.
Když mi později diagnostikovali problém se štítnou žlázou s verdiktem ‚doživotní léky‘, místo přijetí tohoto rozsudku jsem si poprvé v životě řekla opravdové ANO. Ano své intuici, ano svému tělu, ano své vnitřní síle. Léky neberu a jdu svou cestou. A co ještě? Vdala jsem se za muže, který mě přijal i s mým synem a buduji svou vlastní firmu.
Pochopila jsem tu nejdůležitější věc: Síla není v dokonalosti. Síla je v odvaze udělat první krok navzdory strachu.
Od malička sportuji, miluji pohyb, cesty a změnu prostředí. Ráda se směji a dělám vtipy. Mám ráda rodinu a přátele kolem sebe. A hlavně miluji radost. Ten vnitřní stav. Je to pro mě svoboda a naplnění. Je to pro mě vědomá volba.
Mám radost, že mám radost!
Dnes pomáhám lidem, kteří – stejně jako kdysi já – chtějí změnu, ale paralyzuje je strach a pochybnosti o sobě. Ukazuji jim, jak přeměnit tento strach v odvahu udělat první krok k životu, který skutečně chtějí žít.
Není náhoda, že čtete tyto řádky. Možná také cítíte, že je čas na změnu, ale něco vás brzdí. Možná se ptáte sami sebe: Vede to, co teď dělám, k tomu, co chci? Vede to k fantastickému pocitu ze života?
A já vím, že je možné ten strach překonat – protože jsem tou cestou sama prošla. A stále procházím.
Řekni sobě ano. Síla je v tobě.
Tento příběh vystihuje klíčové momenty mé cesty. Přidala jsem do něj prvky mého jedinečného stylu práce se sebou i ostatními – otázky, hravost, citace a příběhy, jemný humor a pro mě charakteristický vnitřní optimismus. Ve své práci spojuji vážnější témata s lehkostí a humorem, což odráží nejen mou skutečnou osobnost, ale i podstatu lidského bytí.
