Pamatuji si, jak jsem se na jednom z našim posledních sezení chtěla vzdát vlastní odpovědnosti a chtěla jsem to hodit na tebe. Ty jsi udržela odstup, udělala pauzu a prostor, aby to všechno došlo, kam má. Tvoje uzemněnost, jasný fokus, kam to sezení vedeš a jen tak se nevzdáváš, i když se klient cuká a chce utéct, to je pro mě v takové chvíli hodně cenné. Vracíš k tomu, co je podstatné, máš fokus na cíl a poskytuješ čas a prostor, jen tak se nenecháš překvapit nějakou otázkou nebo odpovědí, přesto zůstáváš v sobě a pevná a to je pro mě hodně vzácné. Cítím, že jsou tam hranice, které jsou pružné, ale vím, že jsou i pevně dané a to je pro mě důležitý. To je jak řeka, která se rozšiřuje a zužuje, ale ty to tam prostě vedeš, držíš to pole. To je pro mě to nejcennější.
